Jak jsem začala znakovat
Ke konci těhotenství, kdy většina nastávajících maminek vyhledává různé informace o rodičovství, jsem i já začala načítat tipy a rady o tom, co mě vlastně čeká. Až na mě jednou vyskočil krátký článek...
„WOW, JAKO FAKT UMÍ TAK MALÁ MIMINKA ZNAKOVAT A DÍKY TOMU KOMUNIKOVAT?
Bude míň plakat a usnadním mu tím dorozumívání se mnou? Dokonce mu mohu dát do života něco navíc? To snad musí chtít znakovat každá máma!“
A pak přišel porod, šestinedělí a úplně náhodou mi v rukách přistála knížka
o znakování od jedné americké spisovatelky.
Musím přiznat, že s málo spícím miminkem jsem marně čekala, kdy začnu pravidelně cvičit, přestanu do sebe tlačit
v krizi čokoládu a začnu jíst navždy zdravou stravu. Všechna předsevzetí byla za pár dní zapomenuta a dodnes úplně nefungují, hlavně to s čokoládou :)
ZNAKOVÁNÍ SE SLYŠÍCÍMI DĚTMI MĚ ALE HODNĚ ZAJÍMALO A ROZHODLA JSEM SE TO ZKUSIT!
Byl to takový můj malý osobní výzkum. Začala jsem už kolem druhého měsíce své dcerky.
PŘEKVAPILO MĚ, ŽE MALÁ UŽ VE DVOU MĚSÍCÍCH SLEDOVALA OČIČKAMA MOU RUKU, PUSU I PŘEDMĚT, KTERÝ JSEM ZNAKOVALA. BRZY BYLO VIDĚT, ŽE CHÁPE,
O CO MI JDE!
I když jsem nebyla vždycky důsledná, znaky jsem si vžila do denního programu a několikrát za den je ukázala v rámci malé hry.
Odpověď jsem od dcerky nijak brzy neočekávala a nechala její vnímání znaků volně běžet. Bavilo mě už jen to, jak mě pozorovala.
V PŮL ROCE PŘIŠLO PŘEKVAPENÍ!
Holčička se vrtěla, kroutila v nosítku a jako by mávala ručičkou. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Až když druhý den přijela moje mamka, seděla u malé, která si hrála na dece, vykulila na mě oči: „Koukej, co dělá s ručičkou, ona na tebe ukazuje MLÍČKO!!!“ Já hned zvolala: „Že jo!!! Že to dělá! Já si toho všimla už včera!! Tak je to pravda! Ono to vážně funguje!“
BYL TO OHROMNÝ ZÁŽITEK PRO MĚ I PRO MOJI, Z POČÁTKU TROCHU SKEPTICKOU, MAMKU. DCERKA JEŠTĚ NEUMĚLA ŘÍCT SLOVO, JEN SI BROUKALA, ALE DOKÁZALA MI UKÁZAT, ŽE MÁ HLAD!
Hned jsem jÍ celá rozzářená odpověděla: „Ty mi chceš ukázat MLÍČKO? Chceš se napapat?“ a nakojila jsem ji. Od té doby byl znak pro MLÍČKO na denním pořádku.
A DÁL?
Vzhledem k tomu, že jsem začala se znakováním tak brzy, počkala jsem si na další znak asi měsíc a postupně se přidávaly další. Každý opětovaný znak ve mně vyvolal stejnou radost jako později každé její první slovo nebo první krůčky. I dcerku znakování moc bavilo.
V ROCE UŽ UMĚLA TOLIK ZNAKŮ, ŽE JSEM ANI NEVĚDĚLA, JAK NĚKTERÉ UKAZOVAT. KAŽDÝ DEN CHTĚLA UMĚT NOVÉ A ZAČALA SI NĚKTERÉ VYMÝŠLET I SAMA. CHTĚLA MI TOHO TOLIK ŘÍCT.
Společně se slovy, která uměla vyslovit, měla slušnou slovní zásobu. Velmi brzy začala také tvořit slovní spojení a věty. Používala slova, slova se znaky nebo i více znaků. V jejích 3 letech nás cizí lidé chválili, že malá mluví jako 4letá.
A mladší dcerka? Jak to u mladších bývá, byla ve všem ještě rychlejší. První znak přišel také v jejích 6 měsících. Znakování jsme si v té době užily všechny 3, protože i starší bavilo si znaky připomenout.